Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | TV program | Psí Park | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů

Moje povídky —

39.kapitola

Datum: 30. 12. 2008 18.08 | Autor: Michela-amazonka | 5029× | Kategorie: slash | Komentáře: 35

Tady máte kapitolku!!!

 

Temný  pán se zamyslel.

 

Nechtěl Harrymu nějak moc ubližovat, ale chtěl mu taky ukázat, že on je tady stále ten, kdo tu poroučí a kdo o všem rozhoduje. Tohle si nesměl už k němu dovolit.

 

Obrátil se k němu.

 

Potřeboval trochu vystrašit.

 

„Jestli nechceš umřít, tak pojď se mnou.“ Rozkázal mu chladně a vyšel ze dveří.

 

Harry se za ním díval zmateně. Nechápal to, co to mělo znamenat? Každopádně se vydal za ním, ať už měl však Temný pán v úmyslu cokoli, věděl, že to rozhodně nic příjemného nebude. V duchu se však modlil, aby ho nemučil. Nevěděl, jestli by to teď vydržel. Teď, po takovém čase, co strávili spolu.

 

Čím více scházeli schodů dolu, uvědomil si Harry najednou, kam asi tak můžou mířít.

 

Do sklepení!

 

Zarazil se.

 

Co s ním měl Pán všeho zla v plánu? Začínal se pomalu bát. Copak toho řekl tolik? Řekl jen to, co si myslel a co chtěl změnit, přece nechtěl nic špatného.

 

Temný pán když viděl, že Harry za ním nejde, tak se otočil.

 

Viděl v jeho očích strach, věděl, že už poznal, kam jdou. Harry se nejistě po chvíli za ním vydal znovu.

 

Najednou stanuly před dveřmi. Temný pán mu pokynul, ať vejde dovnitř.

 

Harry tedy vešel.

 

V tu chvíli však ztuhnul a odmítl jít dál.

 

Šokem se mu skoro zastavil až dech. Přece tohle nemohl myslet vážně! Co řekl tak špatného, že si tohle zasloužil? Otočil se na Temného pána s otázkou v očích a ten jen přikývl.

 

V tu chvíli chytli Harryho řetězy, které tam byly a připoutali ho ke stěně.

 

Harry strachem ani nedýchal.

 

„Vždyť Harry přece víš, za co to máš, nebo se snad mýlím?“ Ozval se blízko jeho ucha hlas.

„Nevím,“ hlesl Harry.

 

„No tohle ti to možná připomene,“ Harry jen uslyšel zasvištění a pak první úder bičem na jeho záda.

 

Vyjekl.

 

Byla to neuvěřitelná bolest.

 

Nejhorší však byla ta bolest na srdci. Nemohl uvěřit, že se tohle skutečně děje.

Ještě před chvíli byli spolu v posteli a teď?

 

Temný pán švihl podruhé.

 

Harrymu vytryskly slzy. Cítil se tak hrozně zrazen. Jediný člověk, kterému věřil, kterého teď jako jediného měl a ten kdo se o něj staral, udělal přesně to, co by udělal nepřítel. Přál si umřít.

 

Přesně kvůli tomuhle mučení přišel i o dítě. Copak byl Pán všeho zla opravdu tak necitelný?

 

Cítil jak mu krev stéká po zádech.

 

Poprvé zasténal.

 

Myslel, že už snad nevydrží. Když v tu chvíli pouta povolily a on spadnul do něčí náruče. Pak už jen tma.

 

 

Harry se opatrně probouzel.

 

Cítil, jak o něj někdo pečuje. Poté zjistil, kdo to vlastně je.

 

Temný pán.

 

„Dej ode mě ty ruce pryč,“ zachrčel Harry namáhavě.

 

„Harry, musel jsem tě potrestat, to přece víš, musíš vědět, kdo tady má pořád hlavní slovo.

„Nemusel si vůbec nic a to, kdo tady má hlavní slovo je mi absolutně ukradený, nezajímá mě to! Rozumíš?! Nech mě být.

Aspoň už konečně vím, na čem jsem. Stačilo to však jen říct, že už mě tady nechceš a nemusel si se kvůli mně tak hrozně namáhat“ prskal Harry znechucen.

 

„To není pravda Harry, jen jsem chtěl, aby bylo jasný, kdo je tady pánem.“

„Jasně,“ zasmál se Harry ironicky.

 

„On to tady samozřejmě nikdo neví co?“

 

Pán všeho zla Harryho chytnul kolem pasu a držel ho, aby nemohl utéct.

 

„Pusť mně, slyšíš? Chci pryč! Nechci tady s tebou být, nesnáším tě, rozumíš? Nesnáším tě!!! Rozbrečel se Harry a přestal s ním bojovat.

 

 

 




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: