Doporučujeme: Psí Park | Italo.cz | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu

Moje povídky —

40.kapitola

Datum: 16. 6. 2010 16.10 | Autor: Michela-amazonka | 4686× | Kategorie: slash | Komentáře: 33

Tak lidičky, konečně jsem zase tady. Omlouvám se, že jsem se takovou dobu neozývala, ale slibuju, že vám to vynahradím!!!

Ode dneška už mám prázky, takže když to půjde, tak bych sem dala každý den jednu kapitolku!! Přeju hezký den

 

Harry seděl v knihovně a četl si. Od toho dne, co ho Temný pán potrestal se spolu nějak nebavili. Spíš Harry byl k němu chladný.

 

Nešlo o to, že by ho Harry stále nemiloval, ale věděl, že Pánovi zla je naprosto ukradený jak se zrovna cítí, natož aby ho snad miloval. Věděl, že to rozhodně nehrozí, a proto se ponořil do sebe a s Temným pánem mluvil jenom když bylo třeba nebo když na něj mluvil on.

 

Rozhodl se, že se na něho rozhodně vázat nebude.

 

Proto teď taky četl různé knížky o zaklínadlech a učil se.

 

„Jak to mám zatraceně asi udělat, když nemám partnera, který by to se mnou asi tě cvičil?“ nadával potichu Harry. Povzdychl si. Bylo to mnohem těžší, než si myslel. Zaklínadla byla obvykle obtížná a pro něho kolikrát nepochopitelná.

 

Protřel si oči. Byl unavený.

 

Ale nechtěl jít do postele. Ještě ne, když věděl, že tam právě teď půjde nejspíš Temný pán.

Nechtěl být v jeho společnosti víc, než bylo nezbytně nutné.

 

Najednou klepli dveře. Harry se prudce obrátil. Nemohl uvěřit vlastním očím. Voldemort stál ve dveřích a díval se na něj.

 

„Nepůjdeš už do postele?“ Harry na něj koukal jak na zjevení. Kdy naposled za ním takhle Temný pán přišel?

 

„No,…“ váhal Harry.

 

„Já…“

 

„Ještě si něco vyřídím a ty jdi mezitím do postele,“ Řekl Temný pán.

 

Harry po chvilce váhání přikývl.

 

Mezitím se Pán zla vytratil.

 

 

Temný pán šel chodbou do své pracovny.

 

Přemýšlel.

 

Ano, viděl Harryho, jak se na něj dívá. Překvapil ho? Možná. Ale proč? Proč to nebylo jako dřív? On měl přece rád starého Harryho. Dřív by bylo něco takového naprosto samozřejmé, že pro něho přijde a dnes? Dnes to bylo úplně jinak. Věděl proč byl Harry takový. A na jednu stranu se mu nemohl ani divit. Ale on chtěl, aby to bylo jako dřív, aby byl Harry šťastný!

 

Viděl, jak byl Harry unavený. Nejspíš taky proto, že buď pořádně nespal, a nebo usnul v křesle a vyspal se radši tam.

 

Ale on to chtěl změnit!

 

 

Harry šel pomalu ke dveřím jejich pokoje.

 

Nechtěl tam. Modlil se jen, aby tam ještě Voldemort nebyl a on aspoň mohl dělat, že spí.

Potichu otevřel dveře a nakouknul dovnitř.

Harry se tiše zaradoval. Nebyl tam. Zavřel za sebou dveře a šel do koupelny. Srdce měl až v krku. Bál se, aby tam Pán zla nepřišel.

 

Nikomu by to nepřiznal, ale bál se ho.

 

Teď když už věděl, čeho všeho je Temný pán schopný, tak se upřímně bál. Rychle se osprchoval a vlezl do postele.

 

Nechtěl s ním mluvit.

 

Zavřel oči a i když věděl, že jen tak neusne, aspoň dělal že spí.

 

V ten okamžik se otevřeli dveře a Temný pán vstoupil dovnitř. Harry zadržel dech.

Temný pán však kolem něj jenom prošel a šel rovnou do koupelny. Harry se na okamžik uvolnil.

 

Už tady dlouho nespal. Proto taky nechápal, proč najednou ho Temný pán tady chtěl.

 

Bál se, že s ním má nějaké určité plány.

 

Nechtěl s ním nic dělat, nechtěl ho vidět a ani s ním mluvit, natož s ním ještě spát. Upřímně doufal, že tohle po něm Pán  zla vyžadovat nebude.

 

Najednou cítíl, jak se vedle něj postel prohnula. To když Temný pán vlezl do postele.

 

Harry byl celý napjatý.

 

Najednou se Voldmort naklonil nad něj.

 

„Vím, že nespíš,“ zašeptal.

 

Harry strachem ani nedýchal, nedal nijak najevo, že by ho slyšel.

 

„Jestli chceš, mám tu pro tebe bezesný spánek,“ promluvil znovu.

 

Harry opatrně otevřel oči. Myslí to vážně? Nebo si z něj zase jenom dělal srandu? Od té doby, co ho Temný pán potrestal nemohl pořádně spát. Pořád se mu zdáli noční můry.

 

„Nevím, proč by si to pro mě dělal,“ zašeptal Harry a odvrátil se od něj.

 

Temný pán si povzdychnul.

 

Proč musel být Harry vždycky tak tvrdohlavý?

 

Věděl, že mu Harry nevěří ani trochu, ale musel to aspoň zkusit. Nemohl to tak nechat, hlavně když věděl, že Harryho trápí noční můry. Ano, věděl to. První noc poté, co ho potrestal, spal Harry ještě vedle něj a v noci ze spaní křičel. Od té doby u něj nespal. Takže si to domyslel.

 

„Harry,“ promluvil znovu.

 

„Vidím, že si unavený, tak tě prosím, aby si to vypil a pro jednou si pořádně odpočinul.“

 

„A kvůli komu asi?“ odpověděl Harry, než si vlastně uvědomil co na sebe prozradil. Rychle spočinul zrakem na něm, ale on nedal najevo, že by si to uvědomoval.  

 

Podíval se na lahvičku v jeho ruce.

 

Vytrhl mu ji z ruky a vypil ji. Poté se otočil a už se na něj ani nepodíval. Během dvou minut usnul.

 

Pán zla se nepatrně usmál.

 

Opatrně se nad něj naklonil. Jeho tvář byla uvolněná a tak krásná, až se člověku tajil dech. Pohladil ho po tváři. Jak rád by měl svého starého Harryho zpět.

 

Věděl, že mu ublížil a hluboce toho litoval a i když by to Harrymu nikdy nepřiznal, měl ho moc rád. Nechtěl o něj přijít.

 

Když se Harry ráno probudil, Voldemort vedle něj už nebyl.

 

Zmateně se probudil. Temný pán ho dřív nikdy nenechával samotného. Ne, že by mu to vadilo, že tady teď není, ale upřímně tím byl překvapený.

 

Rychle se oblékl a tiše vyklouzl z pokoje ven.

 

Procházel se chodbami hradu a přemýšlel. Vlatně ani nechápal co se to s ním a Voldemortem stalo. Všechno bylo tak skvělý a najednou to bylo všechno pryč. Dobře, nebylo to tak skvělý, ale byl spokojený, měl ho strašně rád, spoléhal na něj v těch nejdůležitějších věcech a věděl, že se na něj vždycky mohl spolehnout. A najednou to všechno bylo pryč. Chybělo mu to.

Strašně moc.

 

Ale taky věděl, že on nebude ten, kdo udělá první krok k usmíření. A navíc upřímně pochyboval, že se to někdy zase spraví a bude to jako dřív. On nebude ten, kdo to udělá a věděl, že Voldemortova hrdost na to byla příliš velká, než aby něco takového udělal on.

 

Chtěl to nechat být.

 

Ale copak to šlo? Vždyť on tady v celým hradu byl naprosto sám. Spíš měl takovej pocit, že na celým světě je sám. Konečně si myslel, že má někoho, komu může věřit a zase se to všechno zničilo. Jak mohla jedna otázka tohle všechno tak strašně zkazit?

 

Nechápal to.

 

Najednou uslyšel kroky. Rychle se schoval za roh. Když spatřil tu osobu, nemohl uvěřit vlastním očím. Hradem se procházel Sebastian.

 

Harry na něj jen s neuvěřením zíral. Co tady dělal? Po tom všem, co mu Sebastian udělal se tady mohl ještě procházet? Najednou si však uvědomil, že asi těžko by se tu Sebastian procházel bez dovolení, což znamenalo, že ho Temný pán musel povolat, nebo mu to musel dovolit.

 

Harry tomu nemohl uvěřit.

 

Když Sebastian prošel, Harry se ztěžka opřel o zeď a z očí mu začali téct slzy.

 

Jak ho mohl Voldemort takhle zradit? Jak?




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: