Doporučujeme: TV program | Zkus to jinak - logicky | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Psí Park | Stahovač videí z YouTube

Moje povídky —

17.kapitola

Datum: 24. 10. 2008 20.58 | Autor: Michela-amazonka | 3900× | Kategorie: špeh Brumbála nebo Voldemorta? | Komentáře: 25

Tak tady máte konečně další kapču!!:) Už jsem zase zdraváJJ

 

„Bylo to už dávno, co jsem tě viděl naposledy,“ odmlčel se.

„Jo já vím, šestnáct let,“

„Nepřerušuj mně,“

 

Harry ztichnul.

 

„Byl jsem s tvým otcem přítel, dost dobrý přítel na to, aby si mě pustil do domu a dost na to, aby mi věřil. Lilly, tvoje matka, byla úžasná žena, a taky proto se ke mně chovala důvěřivě. Byla ochotná dát všem druhou šanci. Problém byl v tom, že ani jeden tvůj rodič nevěděl, kdo vlastně ve skutečnosti jsem. Dřív jsem nebyl tak známý, a tak netušili, že jsem to já, kdo vraždí ty všechny nevinné lidi a ten, kdo nenávidí.

Ovšem v té době, si se narodil ty, a já neměl odvahu jim říct pravdu. Měl jsem tvé rodiče rád, i když jsem věděl, že se jednou tu pravdu dozví, obával jsem se toho dne.

Do té doby jsem však u vás trávil dost času a pomáhal jsem jim, hlavně s tebou, nebyl den, kdy by ty sis nevyžádal moji přítomnost,“ usmál se tak netypickém úsměvem pro něj. Upřímně.

 

„Byl jsi tak úžasné a tak sladké dítě,“ Harry na něj zíral.

 

„Samozřejmě, jednoho dne se tvé rodiče dozvěděli moji pravou identitu. Byli zděšeni.

Nemohli pochopit, jak někoho jako mně mohli k tobě pustit, nechtěli si dát nic vysvětlit a tak mě vyhodili a řekli mi, ať už se nikdy nevracím.“

 

„Bylo ti třičtvrtě roku. Nezradil jsem tvé rodiče, ne tak, jak myslíš,“

„Nikdy bych je vědomě jen tak pro nic za nic nezabil,“

„Tak proč si to udělal?“ Rozkřičel se Harry.

 

„Miloval jsem tě Harry, a od té doby, co jsem tě neviděl, jsem si tě přál získat. Tvé rodiče mi v tom však bránili a já to tak nenechal.“

 

„A tak ses jim pomstil tím, žes je zabil,“ promluvil Harry hořce.

 

„Ano, ani nevíš, jak jsem toho později litoval. Mstil jsem se tím tobě, celých těch patnáct let jsem ti přičítal jejich smrt za vinu, za to, že jsem je zabil, ale pochopil jsem, že je to nesmysl.

Vždy jsem tě miloval a na tom se nic nezměnilo po celých těch patnáct let, i když se říká, že nejsem schopen lásky, není to pravda.“

 

„A jak chceš, abych ti to věřil? To je naprosto nesmyslné,“

„Možná,“ připustil Voldemort.

„Ale je to tak, ať už tomu věříš, nebo ne,“

 

Harry přešel k oknu a podíval se ven. Přemýšlel. Bylo to tak nepravděpodobně, jak tomu měl proboha uvěřit? A i kdyby, odpustil by mu? Odpustil by mu někdy to, že zabil jeho rodiče, a to ještě kvůli němu? Tiše si povzdychnul. Absolutně nevěděl, co má dělat, jak se zachovat, nevěděl vůbec nic.

 

„Beru tě jako syna, vždycky jsem tě tak bral a vždycky tě i tak brát budu,“

 

„Jasně, kterého si chtěl patnáct let zabít, že?“ prohodil Harry sarkasticky.

 

„Už jsem říkal, že to byla chyba,“

 

„Chyba, chyba? Ale to tě vůbec neomlouvá, zabil si je, a pak když si je už musel zabít, tak si odhodil i mně, i když to byl právě ten důvod, proč si je zabil, jak tohle mám zatraceně podle tebe pochopit? Zabiješ je a nakonec odhodíš i mě!! To se ti zdá normální? Mně teda rozhodně ne!!“

 

Harry se odmlčel.

 

„Proč si to zatraceně vůbec udělal? Myslím doopravdy?“

 

„Myslím si, že to bude chtít mnohem delší dobu na to, abych ti to řekl. Tu hlavní podstatu toho příběhu znáš, zbytek se dozvíš, až bude na to čas.“

 

„Jasně,“ odvrátil se Harry od něho.

 

Hrnuly se mu do očí slzy.

 

Proč? Proč?!!

 

Proč kvůli němu? Proč?

 

Jedna slza mu sklouzla po tváři a za ní hned další.

 

Nedokázal to pochopit a nechtěl to ani snad chápat.  

 

Proč byla pravda vždycky tak zatraceně složitá? Proč to jednou nemůže být nekomplikovaný?

Odpověď byla nad jeho síly.

 

„Harry,“ zašeptal hlas blízko jeho ucha.

 

„Nechtěl jsem to udělat,“

 

„Jinže udělal,“ vzlyknul Harry. Temný  pán ho objal. Harry se o něho opřel celou svoji váhou a tiše vzlykal. Voldemort ho chytnul do náruče a přenesl ho na postel, kde ho přikryl a sednul si vedle něj.

 

„Jednou to pochopíš, Harry, jednou ano, to ti slibuji, vynahradím ti to,“ pohladil ho po vlasech.

 

„Řekl ti vlastně někdy pravdu Jessice?“ zeptal se ho Harry tiše.

 

„Chceš vědět pravdu?“

Harry přikývl.

 

„Ne, neřekl, a ani to zatím v plánu nemám, takže bych ti byl vděčný, kdyby si mlčel, myslí si, že to lidi jenom říkají, kvůli tomu kdo sem, neví, že jsem to opravdu udělal.“

 

Harry přikývl a zavřel oči.

 

 




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: